Když jsem poprvé viděl World of Warcraft, můj výraz byl horor. "Podívejte se na všechna ta tlačítka!" "To vypadá tak zmateně." "Nikdy nehraju tu hru!" Rychle vpřed 10 let a já stále hraju.
Připojil jsem se k serveru s kamarády na hordě, srovnal se a dostal se do celého pvp a pve zážitku. Byl jsem závislý. On-line každý den něco udělat, mluvit s přáteli, raid, miloval jsem to všechno.
Jednoho dne se můj spolek a já rozhodli, že bychom chtěli zaútočit na Stormwind City. Byli jsme stateční, nebojácní a připraveni na akci ... nebo jsme si to mysleli. Vyrazili jsme na lodi Stranglethorn Vale do Grom'Golu, bez obav se vydali na hory, přes Darkshore a Elwynn Forest a přímo do Stormwind City. Přišli jsme, zabili jsme, zvítězili. Nebo alespoň to byly naše sny.
Hned jsme se setkali s odporem vnějších městských duelerů, kteří nás většinou zabili, než jsme se dostali přes brány. To však naše duše neoslňovalo, když jsme se vrátili, snažili jsme se vytrhnout z dohledu.
Vždy si budu pamatovat, že tam byla jedna kombinace bojovníků a druidů, kteří nás pokaždé úplně zničili. Nějak jsme to udělali přes Stormwind do tramvaje Deeprun. V tomto bodě se vzdalo mnoho hordy, i když někteří z nás byli stále silní. Tato kombinace bojovníka a druida nás nemilosrdně porazila, až do okamžiku, kdy jsem přestal zuřit.
Pak jsem vytvořil alianční charakter, abych ho samozřejmě proklel. Byl jsem naštvaný a chtěl jsem vyjádřit svůj vztek. Zuřil jsem, smál se a začali jsme mluvit civilně.
Udělal to hordu, aby se mnou taky mluvil, a naše přátelství rozkvetlo. V průběhu měsíců jsme se blížili a blížili jsme se z hordy na alianci, abych si s ním a jeho přáteli hrála víc. To nám pomohlo ještě více a nakonec jsem navštívil USA z mé malé země Nového Zélandu.
Byly to jen dva státy, odkud žil můj přítel, takže mě samozřejmě navštívil. Zatímco mě navštěvoval, navrhl mi, abych s ním strávil zbytek života. Řekl jsem ano, a tak jsem začal dlouhý proces víz a cestování.
O 7 let později jsme stále ženatí a stále spolu hráli ve stejném cechu. Jsem Salioh na alianci, tankuje paladina a hraje Ultimecia, stínového kněze.
Pořád se ho snažím zabít, kdykoliv mohu, ať už je to tím, že nabídne lidem zlatou odměnu za to, že na něj padnou odpadky z Pride Pride a zabijí ho, nebo že ho nesledují v PvP a odejdou dělat vlastní věci.
Kdyby to nebylo pro tuto hru, nikdy bychom se nesetkali a teď mohu říci, že jsem tak šťastný, že hraji World of Warcraft.